Goethe-Zertifikat B1 · Lesen · Teil 4
Čtenáři píšou k jednomu návrhu, jeden z nich je příklad. U každého z dalších sedmi rozhodni: je pro – Ja, nebo Nein?
Úloha začíná větou, která pojmenuje téma: časopis napsal o nějakém návrhu — o zákazu, povinnosti, novince — a čtenářky a čtenáři ho okomentovali. Čteš osm krátkých komentářů o rozsahu zhruba 40–70 slov, podepsaných jménem, věkem a městem z Německa, Rakouska nebo Švýcarska; jeden z nich je příklad. U ostatních sedmi odpovídáš pořád na stejnou otázku: „Ist die Person für …?“ — Ja, nebo Nein. Doporučeno je na to 15 minut, o něco víc než dvě na komentář.
Zní to jednoduše, protože jsou jen dvě odpovědi. Těžké to je proto, že málokdo začíná slovy „Ich bin dafür“ nebo „Ich bin dagegen“. Lidé vyprávějí, něco připouštějí, kladou otázky — a ty hledáš postoj, ne téma. Představ si hlasování: Kam by tahle osoba udělala křížek? Tvůj vlastní názor se nepočítá; rozhoduješ, co osoba myslí, ne jestli má pravdu.
Úvodní větu čti pozorně. Pojmenovává návrh a otázka míří přesně na tento návrh. Některé komentáře odbočují k příbuzným problémům, ale rozhoduje se vždy o tom, jestli je osoba pro, nebo proti tomu, co stojí v úvodní větě.
Otázka zní: „Ist die Person für Tempo 30 auf allen Straßen der Stadt?“ První komentář začíná takto: „Für Autofahrer klingt das zwar lästig, und ich fahre selbst jeden Tag zur Arbeit. Aber vor der Schule meiner Tochter ist es seit der Tempo-30-Zone ruhiger geworden.“ To je Ja. Ústupek stojí před „Aber“, názor po něm — a ten zní: Něco to přináší. Jde to i obráceně: „Sicherheit vor Schulen ist sicher wichtig. Aber in der ganzen Stadt Tempo 30 einzuführen, ist übertrieben.“ Tady stojí po „Aber“ Nein.
Druhý začíná takto: „Und wer soll das alles kontrollieren? Die Polizei hat doch jetzt schon zu wenig Leute.“ To je Nein. Otázka nechce odpověď, je to argument proti návrhu v podobě otázky. U takových vět se ptej, co tím osoba chce říct, ne co chce vědět.
Další tři vzorce. „Tempo 30 nur in der Innenstadt bringt wenig“ zní jako kritika, ale je to Ja: osoba chce víc, ne méně. „Besser wären mehr Blitzer“ je Nein, i když osoba bere problém vážně: navrhuje něco jiného. A některé komentáře začínají argumentem druhé strany — „Natürlich heißt es, Tempo 30 mache alles langsamer …“ — a potom mu odporují.
U ústupku stojí postoj po „aber“ nebo „doch“, u vyprávění v poslední větě („Deshalb …“, „Darum …“). Proto čti každý komentář celý, než se rozhodneš. Ke každému si napiš jen jedno slovo — „dafür“, nebo „dagegen“ — a místo, které o tom rozhoduje; tak později poznáš, která past tě chytila. Když ti odpověď vychází nápadně často stejně, třeba šestkrát Ja u sedmi komentářů, projdi si znovu ty, u nichž šlo rozhodnutí rychle.
Kdo říká, že návrh nejde dost daleko, je pro: chce toho víc, ne méně. Rozhoduje, co následuje. Když osoba navíc žádá něco dalšího — víc kontroly, víc pravidel —, zůstává to Ja. Když místo toho navrhne něco úplně jiného, je to Nein.
Začíná slovy jako „zwar“, „natürlich“, „sicher“ nebo „ich verstehe, dass …“ a střídá ho „aber“, „doch“ nebo „trotzdem“. Co stojí před „aber“, je strana, kterou chce osoba pochopit. Co stojí po něm, je její názor.
I vyprávění má svůj postoj. Kdo napíše, že jeho dítě před školou málem srazilo auto, říká tím, pro co je — i bez slova „dafür“. Všímej si vět s „deshalb“, „darum“ nebo „seitdem“: ukazují, co osoba ze svého příběhu vyvozuje.
